Zpět

Výzkumy ohrožující podstatu života člověka, tedy zásahy do genetického kódu, by se neměly povolit

Text 16.7.202431 min Přehrát

Přichází éra umělé inteligence, na tom se shodnou asi všichni, laici i odborníci. Tím ovšem ale shoda pro mnoho lidí končí. Jedni tvrdí, že výhody umělé inteligence budou daleko, daleko přesahovat případná marginální negativa, jiní jsou opatrnější, a vidí jak plusy, tak mínusy nového věku vcelku vyrovnaně. Ale nemálo lidí se umělé inteligence zkrátka bojí s tím, že žádné pozitivum, jakkoli se to dnes tak jeví, nemůže vyvážit vážná rizika pro náš dosavadní život, a mnozí skeptici mají na mysli dokonce samotnou existenci naší civilizace. Tak jak to tedy je? Máme vítat umělou inteligenci s otevřenou náručí, nebo ji hnát od sebe a bránit se jí? Mým hostem je pan profesor Vladimír Mařík, vědec, zakladatel a vědecký ředitel Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky, zkráceně CIIIRC, Českého vysokého učení technického v Praze. Umělou inteligencí se už zabývá dlouhou řadou let, stejně jako výzkumem umělé inteligence a vědomí. Podílel se na celé řadě knih na toto téma, například „Eseje o vědomí směrem k umělé inteligenci“, nebo v nejnovější knize, která zatím ještě nespatřila světlo světa, ale už se to blíží: „Proč se nebát umělé inteligence“.

Martina: Pane profesore, četla jsem synopse vaší nové knihy, vlastně její hrubou verzi, a vy tam s dalšími autory píšete, že můžeme umělou inteligenci vnímat čtyřmi různými způsoby: Jako efektivního pomocníka, který poskytuje užitečné nástroje. Jako zdroj výzev pro rozvoj poznání a společnosti. Můžeme ji hodnotit jako hrozbu. Nebo ji také posuzovat jako zdroj nereálných očekávání. Řekněte mi, ke kterému z těchto chápání umělé inteligence se vy teď přikláníte nejvíc?

Vladimír Mařík: Samozřejmě k tomu prvnímu, protože umělá inteligence se ukazuje jako pomocník. Ale v tom druhém bodě jsme říkali, že také je to zdrojem výzev, a zdroj výzev je také velmi důležitý, protože nás posílá zkoumat věci, které jsou pro lidi zajímavé, pro rozvoj umělé inteligence podstatné, a současně tento výzkum umožňuje naznačit, proč se umělé inteligence nemáme bát, nebo proč se jí bát musíme. Jsou tu samozřejmě některé aspekty, které hovoří o nebezpečí umělé inteligence, ale my můžeme jasně identifikovat, kde toto nebezpečí je, v čem spočívá, a můžeme mu krásně čelit. Samozřejmě výzkum, který vychází z těchto výzev, může také rozptylovat vědeckofantastické představy o tom, jak inteligence jednou změní celý svět, stane se svébytnou entitou, která začne ovládat planetu Zemi a celý vesmír, a jak se bude tato superinteligence, jak se tomu říká, dál šířit.

Martina: A tomu vy nevěříte?

Vladimír Mařík: Tomu tehdy rozhodně nevěřím. Dokonce jsme se v té knize mezi autory shodli v tom, že to je svým způsobem jenom fantazie, která není založena na vědeckých poznatcích – je to svým způsobem pavěda.

To, co do AI vložíme – data, zkušenosti, znalosti – systém AI využije k simulaci inteligentního chování, ale sám nikdy svou rozhodovací činnost neprožívá, a neuvědomuje si ji

Martina: „Je to svým způsobem pavěda.“ Dobře, ale řekněte mi, mohl byste vy ve své pozici, v okamžiku, kdy tady budujete tento institut, říct vůbec něco jiného?

Vladimír Mařík: Já se domnívám, že ve své pozici říkám to, co má vědecky podložené základy. Prostě musíme se držet toho, co nám říká současná věda, a i kdyby říkala, že tady jednou kosmická inteligence vznikne nějak sama, tak dokud pro to nejsou jakékoli podklady, tak to nemůžu podporovat.

Martina: Toto samozřejmě předznamenává, v jakém duchu se náš rozhovor ponese. Já se budu ptát vědce, který je přesvědčen o tom, že nám umělá inteligence může být dobrým pomocníkem a dobrým nástrojem. A samozřejmě se také budu pokoušet zjistit, jestli opravdu na všechno máme odpovědi, které lze změřit, zvážit, sečíst, a nějakým způsobem vědecky popsat. Protože na začátku vaší poslední knihy, kterou jsem tady zmiňovala, je citát, jehož autorem je Michael Hsieh ze Stanfordské univerzity, a teď ho cituji: „Jednou ze znepokojujících vlastností umělé inteligence je, že halucinuje fakta. Umělá inteligence ve skutečnosti ani nezdůvodňuje, ani nepřemýšlí, jen dokáže velmi dobře imitovat lidské způsoby komunikace. Dělá na nás dojem úžasnými způsoby popisu a komunikace, ale stále jen napodobuje.“ To je to, co si vy myslíte? Tedy že umělá inteligence stále dělá jenom to, co do ní vložíme?

Vladimír Mařík: Ano, určitě, tento citát je pravdivý. To, co vložíme, data, která vložíme, naši zkušenost, naše znalosti, systém umělé inteligence nějakým způsobem využije k simulaci svého chování, k simulaci inteligentního chování, ale sám systém nikdy svou rozhodovací činnost neprožívá, a neuvědomuje si ji, a to, co do něj vložíme, se nějakým způsobem odrazí. Protože systémy – a tady měl pan Hsieh asi na mysli systémy GPT, a velké jazykové modely, a velké modely obecně – jsou natrénované. Ale my nevidíme dovnitř tohoto systému, není tam žádná možnost vysvětlit nastavení parametrů. Čili, systém GPT často poskytne odpověď, která je zdánlivě rozumná, ale ve skutečnosti nedává žádný smysl, nebo je dokonce nepravdivá. A protože odpovídá tomu modelu, který si sám stroj natrénoval, tak říkáme, že halucinuje. Že tedy vykládá něco, co není pravdivé, ač to pravdivé vypadá, ač to tento systém za pravdivé považuje.

V natrénované neuronové síti GPT nepřečteme vůbec nic, nedovedeme vysvětlit žádné parametry, nerozumíme tomu, jak dospívá k rozhodnutí. A tomuto nerozumění se snažíme bránit.

Martina: Já si vzpomínám, že když jsem si tady povídala s odborníky o DNA, tak vlastně oni považují za přežitelné z DNA jenom čtyři procenta, která jsme dokázali rozkrýt, ten genetický kód. A zbytek považují za takzvaný DNA trash, a to mi vlastně přijde možná přemoudřelé, protože když my 96 procentům nerozumíme, tak to označíme za smetí. Neobáváte se, že se můžeme do podobné situace dostat právě i u umělé inteligence?

Vladimír Mařík: Tam jsme na tom hůř. Tam nepřečteme na trénované neuronové síti vůbec nic, tam je nula. Čili trash by mělo být 100 procent, ale my si toho přesto vážíme. My ten natrénovaný model nedovedeme vysvětlit, nedovedeme vysvětlit žádný z parametrů, které v neuronové síti jsou, ale to neznamená, že nemají žádnou hodnotu, že nemají žádnou roli při finálním rozhodování. Takže my se snažíme bránit se tomu, že nerozumíme tomu, jak GPT dospívá k rozhodnutí. A bráníme se tak, že se snažíme budovat znalostní grafy, nebo strukturované znalosti, které kontrolují, zda výsledek GPT dává smysl. To je například u nejnovějšího systému, Claude, který už je o něco lepší než třeba GPT 4. kontroluje smysluplnost vygenerovaného textu z hlediska struktury obecných znalostí. A tyto obecné znalosti jsou v takové podobě, že jim člověk rozumí, jsou vysvětlitelné, jsou uchopitelné. Čili struktura uchopitelných, srozumitelných znalostí posuzuje, zdali model, do kterého nevidíme, nemluví úplně z cesty, nehalucinuje, ale dává to smysl, je to konzistentní s naší znalostí o světě.

Martina: Já našim posluchačům slibuji, že se budeme bavit i o konkrétních věcech, o dopadech umělé inteligence, kterou už máme k dispozici a kterou budeme využívat, a to ať už na práci, případnou nezaměstnanost, ale také na vznik určitého informačního chaosu, a tak dále. Tomu všemu se ještě budu věnovat. Ale ještě bych přece jenom zůstala možná u teoretických věcí, protože v odborných kruzích – to jsem se také dočetla ve vaší knize – se říká, že dojde k takzvané Kurzweilově singularitě, což je unikátní zlomová situace ve vývoji technologií, jejíž součástí bude i to, že stroje předčí lidskou inteligenci. Je pravda, že tento vědec a futurista Kurzweil odhadoval, že k tomu dojde cirka v roce 2045 – ale už to trochu posunul. Přesto všechno je to velmi zajímavá úvaha, a on ji považuje za možnou, to znamená, že stroj předčí lidskou inteligenci. A teď se na mě díváte tak, že si to nemyslíte, a že se mýlím já, i Kurzweil.

Vladimír Mařík: Tak především Kurzweil predikoval v roce 2005, že v roce 2045 tady budou stroje, které budou inteligentnější než člověk. A dokonce říkal, že ho můžou začít ovládat, a mít nad ním nadvládu.

Martina: Takto už jsme si představovali rok 2000, jak budeme mít vznášedla místo osobních vozů, a všecko kolem nás budou obsluhovat roboti.

Vladimír Mařík: Ale on pak couval. O deset později začal couvat, že to nebude v roce 2045, ale že to bude tak ke konci tohoto století. A myslím, že to bylo předloni, kdy couvnul ještě víc, a říkal, že v tomto století se toho nedočkáme, a nebudou to systémy čistě anorganické na bázi křemíku, musí to být systémy, ve kterých se bude kombinovat živá hmota a její aktivity s křemíkem. Čili, začíná posouvat svůj názor směrem k biologicky propojeným organismům s počítačem budoucnosti, čili jde mu o symbiózu živé a neživé hmoty. Tvrdí, že v tomto století to ještě nebude, ale pak možná – není si úplně jist – by to mohlo nastat.

On svým způsobem rozpoutal výzkum v tom, jaké jsou podmínky toho, aby stroj začal ovládat člověka. V tomto smyslu považuji jeho výzkum za přínosný, motivující, je to výzva, o které jsme hovořili, kterou umělá inteligence přináší. A tento výzkum začal probíhat v nejrůznějších disciplínách, nejenom u umělé inteligence, ale začal tam být výzkum například i v biologických vědách, lékařských vědách, snaha o to, stanovit si, kde jsou hranice neživé hmoty a živé hmoty, kde začíná život, kde se neživá hmota mění na živou. Zajímavé při tom je, že do toho zasáhl i český ekonom Milan Zelený, který ve své knize napsal o tom, jak si představuje, že z anorganické hmoty vznikl život čili hmota organická. Že to bylo v uzavřené bublině pod nějakým tlakem, s nějakou propustností této bubliny, a je to hodně citovaná česká stopa právě v otázce, kde vznikl život. A to nám umožňuje studovat, kde je rozhraní mezi živou, neživou hmotou.

Existují výzkumy, které mohou ohrozit podstatu života člověka, tedy zásahy do genetického kódu, metody CRISPR, umožňující vyměňovat subřetězce a vytvářet ideálního jedince

Martina: A tomu se do budoucna budeme muset asi hodně věnovat, protože tam vznikne, řekla bych, mnoho etických a nebezpečných možností, věcí, které by se nám možná mohly vydat směrem, který by mohl být pro lidstvo nebezpečný. Řekla jsem to správně, nebo to byla jenom taková slovní vsuvka? Mohou nás v tomto výzkumu potkat hraniční předěly? Hranice, kdy se budou muset vědci rozhodnout, jestli je ještě možné tuto hranici překonat, nebo by mohli strhnout lavinu, kterou pak nebudou moct třeba už ani ovládat, a už vůbec ne zastavit?

Vladimír Mařík: Samozřejmě, že máte pravdu, akorát si myslím, že není třeba hovořit o budoucím čase, protože už dnes existují výzkumy, které mohou ohrozit podstatu života člověka, což jsou třeba zásahy do genetického kódu. Už jsou metody typu CRISPR, které umožňují vyměňovat subřetězce a připravovat ideálního jedince, a to jsou výzkumy, které ale neměly být povolovány, nebo bychom se z nich neměli radovat. Pokud jsou to výzkumy v laboratoři, prosím, ale nemělo by se to později dál aplikovat.

Martina: Nemělo by, ale nevíme, co se může odehrávat v nejrůznějších soukromých laboratořích na nejrůznějších kontinentech. Řekněte mi, chápete iniciativu Elona Muska, který se také stal spolusignatářem výzvy, aby se práce na umělé inteligenci, řekněme, zbrzdila, zastavila, pozastavila, protože by se lidstvo mohlo dostat na scestí? Je to populismus, nebo je to obava člověka, který ví?

Vladimír Mařík: Já se domnívám, že to je do určité míry populismus, a do určité míry obchodní tah, protože Musk potřeboval získat čas, aby dohnal ty, co mu o půl roku, rok, rok a půl, utekli, a jsou před ním. Čili, má to několik dimenzí. Já samozřejmě nevidím do Muskovy hlavy, a nevím tedy, který z těchto argumentů je důležitější, nicméně si myslím, že obava o osud lidstva byla spíše tím slabším argumentem.

Martina: A vy ji máte, pane profesore? Jsou okamžiky, kdy pochybujete, zda je tato cesta správná, a zda lze pokrokem, poznáním vysvětlit a omluvit i tuto překotnou cestu?

Vladimír Mařík: Já se domnívám, že každý, kdo pracuje v této oblasti, by si měl uvědomovat, kde jsou hranice toho, kam ještě může jít, kam může jít věda, kam může jít se svým výzkumem, měl by nad tím přemýšlet. Ale domnívám se, že výzkum v umělé inteligenci nelze zastavit, ale musí se zastavit tam, kde začíná být evidentně nebezpečný, nebo kde si nejsme jisti, že by mohl být opravdu nebezpečný. A proto Muskova výzva měla směřovat k zastavení nebezpečného, nebo pro lidstvo zničujícího výzkumu, nikoli směrem k výzkumu, který přináší užitek. A jak jistě víte, minulý měsíc Evropská unie přijala akt pro umělou inteligenci, ve kterém klasifikuje systémy umělé inteligence podle rizika pro společnost, protože některé výzkumy jsou prostě v nejrizikovější kategorii, a tam je všem evropským státům doporučeno, aby takový výzkum zakázaly, a dokonce právně upravily tak, aby nebylo možné ho provádět.

Martina: Tato členění, tyto skupiny jsou čtyři.

Vladimír Mařík: Od neškodných, kde o nic nejde, přes mírně nebezpečné, kde se požaduje splnění určitých pravidel, kritické, kde se požaduje testování, ověřování, dokumentace, a tak dále – a má to smysl. Lidé se nás ptají, jestli nás evropská byrokracie neomezuje, a já bych řekl, že to zatím žádný dopad na výzkum, který je pro člověka užitečný, nebo, který je smysluplný, který pracuje i s velkými daty, a může být v kritické kategorii, to zatím nemá, nijak nás to neomezuje, a myslím, že většina výzkumníků to považuje za správné.

Martina: Pane profesore Vladimíre Maříku, vy jste řekl, že dvě jsou víceméně neškodné…

Vladimír Mařík: Neškodná, a málo škodlivá.

EU zařadila do kritické kategorie výzkum AI vše, kde může dojít k poškození člověka, nebo lidstva

Martina: Ano, a málo škodlivé kategorie. A pak jste řekl „kritické“. Můžete – než se dostaneme k těm nepřijatelným, což asi budou zásahy do DNA, ale nechci vám napovídat – říct, které to jsou?

Vladimír Mařík: Kritické jsou především ty, kde se jedná o metody léčby a terapie, kde tedy může dojít k poškození zdraví člověka. Kritické jsou třeba tam, kde je hromadná doprava a hrozí, řekl bych, dopravní katastrofa většího rozsahu, čili všude tam, kde chybné rozhodnutí může vést k většímu, či menšímu poškození lidí, člověka, velkého počtu lidí, a podobně. Čili, do kritické kategorie spadají ty, které by mohly poškodit člověka, nebo lidstvo.

Martina: Už jsme tady zmínili nejrůznější světadíly, nejrůznější země, a bůhví jaké laboratoře a průzkumy, výzkumy, které tam mohou probíhat. Každý, kdo něco podobného vyvíjí, by asi měl být schopen převzít za to zodpovědnost. Je to vůbec možné? Ptám se proto, že je to dlouhý proces, na kterém se bude podílet celá řada lidí, celá řada institucí. Je v takovém případě možné, aby za to někdo nakonec převzal zodpovědnost?

Vladimír Mařík: To je velmi zajímavá otázka, kterou řeší právníci v mnoha zemích – kdo vlastně nakonec nese zodpovědnost za systém s umělou inteligencí, který byl někde vyvinut, někde byl převeden do masového použití, někdo ho provozuje, někdo ho bezprostředně spustil. Kdo je zodpovědný? Vynálezce, programátor, vlastník, uživatel, provozovatel? Kdo je zodpovědný?

Martina: Pane profesore, spadne nám most na koleje, a dodnes za to, myslím, nebyl učiněn prakticky nikdo zodpovědným, kromě jednoho – snad – viníka, který byl jenom kolečkem v soukolí. Desítky let stavíme dálnici, které se teď říká „moravské“, nebo „ostravské moře“, protože se prostě propadla, zvlnila, a viníka nikde nemáme, ani u takovýchto, řekla bych, banalit. Co teprve u takovéhoto výzkumu? Myslíte, že je to vůbec možné, nebo ve výsledku zase – v případě různých potíží – opět nikdo za nic nebude moct, nebo to bude představovat světelné roky soudních tahanic s nejrůznějšími novými kyberodborníky a kyberprávníky?

Vladimír Mařík: Myslím, že vaše představa o tom, že to bude složitý právní proces a že to nebude jednoduché, je správná – a bude možná v některých případech ještě horší než s dálnicemi. Nicméně, jedna z možností, jak přeci jenom někomu zodpovědnost přičlenit, je certifikace, nezávislá certifikace těchto systémů, což bude v první řadě důležité pro lékaře, kdy by za systém, který radí při nějaké diagnóze, nebo operaci, měl někdo nést konkrétní odpovědnost, čili měl by být certifikován pod určitým jménem. Totéž bude platit u systémů, které budou řídit například jaderné reaktory – tam musí být certifikace, odpovědnost, jasně stanovena. A samozřejmě mezi tím budou vznikat tisíce dalších systémů, které budou na koleně vyrábět malé start-upy, které budou třeba stanovovat diagnózu, nebo dietu, nebo cokoliv jiného, ale tam už odpovědnost nebude vymezena tak ostře. A tam můžou nastat značné problémy.

Martina: Pane profesore Maříku, jestli tomu správně rozumím, tak vy říkáte, že už teď se na této certifikaci pracuje a že už teď Evropská unie vydala akt umělé inteligence, to znamená, že se snaží nové zákony pro činnost robotů svým způsoben definovat už dnes. Ale jestli tomu rozumím správně, tak asi tyto robotické zákony budou poněkud jiné než ty, o kterých psal Issac Asimov?

Vladimír Mařík: Budou jiné. Já bych chtěl jenom říct, že Evropská unie začala tento systém budovat. Ještě není žádné certifikační pracoviště, to se teprve musí v Evropě podle návodu vybudovat. A samozřejmě Asimova pravidla tam budou, ale bude to jen základ, bude jich tam asi mnohem víc, budou mnohem detailnější, a testování a verifikace budou náročné procesy.

Martina: Víte, co by mě zajímalo? Jestli na nových zákonech pro činnost robotů bude kooperovat umělá inteligence?

Vladimír Mařík: Tedy, jestli budou psány pomocí GPT? Tak to myslíte?

Martina: To by bylo asi jenom to nejmenší.

V Číně funguje sociální systém neustálého sledování, srážení bodů, a trestání za nežádoucí chování, včetně kritiky režimu. Toto bychom si v civilizovaném světě nepřáli.

Vladimír Mařík: Ano. Myslím, že tam bude potřeba použít zejména přirozenou inteligenci, a na podporu trochu té umělé. Ale bude hodně záležet na tom, jak to lidé rozmyslí.

Martina: Jelikož vím, že vy jste člověk přemýšlivý, a nejste jenom technik, ale také vlastně i ve vaší poslední knize, která vyšla, „Eseje o vědomí“ je vidět, že si kladete i otázky týkající se vědomí, technického vědomí, lidského vědomí, definice vědomí, a mohla bych ještě pokračovat. Řekněte mi, k čemu jste vy sám osobně došel? Jak by měly vypadat zákony, které upravují lidské nakládání s umělou inteligencí, aby společnost byla lépe chráněná? Je to vlastně vůbec možné? Nebo pojedeme metodou pokus – omyl?

Vladimír Mařík: Myslím, že se tyto zákony budou rodit postupně. Rozhodně dneska nelze říct, že máme všechno vyzkoumáno, a víme, jak mají být tyto zákony postaveny. Dneska víme některé nepřekročitelné pravdy, nebo pravidla, která nebudeme chtít v žádném případě překročit, ale ony se ještě vynoří drobné nuance, které mohou být velmi nebezpečné, a to nelze bez prvotních základů práva dále domýšlet. Čili, samozřejmě, na něco jsme přišli, ale rozhodně si nemohu dovolit tvrdit, že už máme představu toho, jak by toto právo mělo kompletně vypadat.

Martina: Přičemž u čtvrté kategorie, tedy „nepřijatelné“, se vypráví – „se vypráví“ není zrovna novinářsky podložený obrat – že tato pracoviště, která různě upravují, vstupují do DNA, nebo se o to alespoň pokoušejí, už existují. Myslíte si, že to tak je?

Vladimír Mařík: Je to tak. Samozřejmě, že to tak je. Důležité je, aby to byl výzkum pod kontrolou, aby to nebyl výzkum na třeba genech člověka, ale pokusných zvířat pod přísnou, velmi přísnou kontrolou. Do jaké míry to lze ochránit – nevím. Ale pokud se týká třeba sociálního sledování lidí, tak v Číně jsou tyto systémy vyvinuty, fungují. My jsme v podstatě pro výstrahu do té publikace zařadili jednu kapitolu o tom, jak to v Číně vypadá, a jak bychom si nepřáli, aby to v civilizovaném světě vypadalo: Kdy kamery sledují člověka od rána až do večera, a vědí o každém jeho pohybu, o tom, kdy přešel ulici na červenou, srážejí mu body. A tito lidé, kteří mají nízké sociální ohodnocení, za trest nesmějí kupovat jízdenky do rychlovlaků, a mají jiná omezení, a to nemluvím o těch, kteří se nějak vyjádřili proti režimu.

Martina: A vy si myslíte, že za tímto nemáme nakročeno? Myslím tím teď Evropu.

Vladimír Mařík: Těžko říct. Rozhodně Čína je v tom tak daleko vepředu, že nám jako odstrašující případ ukazuje, kudy bychom jít neměli. Samozřejmě i Evropě jsou leckde snahy aspoň kousek tímto směrem postoupit. Ale Evropská unie tomu tím aktem řekla, domnívám se, naprosto jasné „ne“. Čili, bude to nelegitimní i na úrovni států.

Martina: Tak doufejme. Protože, jak jste řekl, Čína je už tak daleko, že nám ukázala, kudy za ní nekráčet. Ale obávám se, že být jakýmkoliv totalitním vládcem, tak už mám dárek k Vánocům vybraný. Je to inspirativní.

Vladimír Mařík: Proto se musíme snažit, aby v Evropě nebyli totalitní vládci. Snad nám i Evropská unie k tomu dá nějakou pojistku.

Martina: Amen.

Vladimír Mařík: Amen.

Všechny příspěvky s Vladimír Mařík

Diskuze:

  1. Obecná umělá inteligence ve formě softwarové simulace lidského mozku je tu již od roku 2016, což lidé šířící vládní propagandu velmi rádi popírají.
    Názory a myšlenky Vladimíra Maříka pokud nejsou kacířské, tak lidově řečeno jsou duševními výkaly. Pokud se proti takovým názorům v tomto národě nikdo neohradí, tak to o čemsi vypovídá. Jestliže chodíte po náměstí, kde se povalují výkaly, také to o čemsi vypovídá.

  2. Rozpačitý jsem na důrazným líčením policejního dohledu v Číně. Necítí pan vědec potřebu projevit loyalitu chlebodárcům z vlády?

  3. „Vladimír Mařík: ….. Nicméně, jedna z možností, jak přeci jenom někomu zodpovědnost přičlenit, je certifikace,“

    – Pan Mařík je zrejme kvalitne navakcínovaný. Pokiaľ verí tomu, že nejaká certifikacia štátnou mocou nás zachráni.

    Pana Maříka po jeho vakcinácii zachránilo iba to, že jeho mRNA vakcína bola mizerne certifikovaná – a pichli mu iba nejaké neškodné placebo.

  4. „V Číně funguje sociální systém neustálého sledování, srážení bodů, a trestání za nežádoucí chování, včetně kritiky režimu. Toto bychom si v civilizovaném světě nepřáli.“

    V Covidterore som pár krát dostal domáce väzenie po návrate zo zahraničia len preto, že som sa nedal napichať.
    Počas troch rokov som strávil cca 20 mesiacov vo väzení v rámci okresu, len preto, že som sa nedal napichať.
    Počas troch rokov som nemohol navštíviť hospodu, kino, plaváreň, len preto, že som sa nedal napichať.
    Skoro NIK z 5 milionov ovčanov v SK sa hlasnejšie neozval proti trojročnej tyranii.
    — Veta : „Toto bychom si v civilizovaném světě nepřáli.“ – proste vo veľkej časti „civilizovaného“ sveta NEPLATÍ.

  5. MÚDRY, ale absolutne NEREÁLNY návrh už v nadpise.
    „Výzkumy ohrožující podstatu života člověka, tedy zásahy do genetického kódu, by se neměly povolit“

    PRINCIP demokracie je : Voliči, ovce, odovzdajú VŠETKU svoju moc a slobodu do rúk politikov, vlády.
    V demokracii vláda môže konať ČOKOĽVEK – to je princíp demokracie.
    Kto verí na nejaké ochrany, zábrany, je naivný alebo blbý.

    Je katastrofou, že väčšina takzvaných ľudí verí v dobro demokracie.
    Demokracia už v PRINCÍPOCH hovorí o zrieknutí sa slobody v prospech vlády.

    Počas CovidTeroru si politici odskúšali – že ovčania sa celkom dobrovoľne zrieknu svojej slobody !!!!

    1. Katastrofa to možná je, ale je to taky docela logické. Většina otroků si taky nedokázala představit svobodu. Kde by k takovým představám přišli? V demokratickém státě jsou zase všichni udržováni v přesvědčení o všespasitelné a bezkonkurenčně nejlepší demokracii. Základ máte v ústavě, propaganda začíná ve škole a ve vřejném prostoru nemá tento názor konkurenci. Tak jak by to mohlo dopadat jinak?

      1. Dozor otroků prováděli převážně svobodní lidé, otroci tedy měli pro své představy základ v každodenní zkušenosti. KtosiIný kritizuje princip vlády, ne princip demokracie.

        1. princip vlády je odvodený od principu demokracie.

          Princíp demokracie je odovzdať osobnú slobodu a práva k vlastnej osobe a majetku do rúk vlády zvolenej inými ľuďmi.
          Demokracia je OPAK slobody.

          1. Vládu měli i diktátoři a králové. I stádo, nebo smečka má své vůdce.

  6. Není třeba si vybírat, umělá inteligence je jak pomocník, tak zdroj výzev a velká hrozba. Všechny velmoci vyvíjejí umělou inteligenci a roboty pro vojenské účely. Malé země jako my, na to nemají prostředky. A když ji naučíme efektivně zabíjet lidi, jednou se jistě něco pokazí, nebo to někdo hackne a přestane rozlišovat mezi těmi, kdo jsou určeni k likvidaci a těmi, které má nechat napokoji. Jak tomu krásně čelit, nám ten starý hajzl opomenul sdělit. Já se naštěstí nemusím držet toho, co říká věda jen vlastního logického myšlení a mohu na rozdíl od pana Maříka psát, co si myslím.

    Převzetí zodpovědnosti za vědecký výzkum, který ohrozil lidi probíhá následujícím způsobem. Laboratoř se zlikviduje, záznamy utají a všechno se zapře.

    EU zatím vymýšlí, jak čínský systém kontroly lidí aplikovat u nás, tak aby se proti tomu lidé nebouřili. Pravděpodobně po velkém teroristickém útoku, jako bezpečnostní opatření, nebo proti ruským a čínským špiónům.

    1. „EU zatím vymýšlí, jak čínský systém kontroly lidí aplikovat u nás, tak aby se proti tomu lidé nebouřili.“

      – tento problém bol počas CovidTeroru dokonale odskúšaný. Tzv. ľudia , teda ovčania , sa dajú napichať jedom na základe obyčajnej SMS výzvy z ministerstva. Alebo po výzve gaunera novinára v televízii.

      Ak sa ovčan dá napichať čímsi, čo zmení jeho GENETICKÝ kód , teda jeho ľudskú IDENTITU , tak takýto je už ochotný aj k otroctvu.
      A ešte dnes sa napichanci, ktorí prežili, tvaria ako v pohode.

  7. Zdravim.

    V prvním sledu je nutné, aby si člověk kladl otázky : “ Chceme jako člověk, vyvíjet AI k lepšim a dokonalejšim výkonům (halucinacím) ? “ . Ehm halucinace to skutečně nejsou a termín, považuji za neadekvátní. Kdo po tom touží ? Kdo to potřebuje ? Zde je doufám jasno. I motiv promítat neschopnost člověka vidět, nevídané třeba připomenout, aby cíle stvořit lepši já, nezůstalo v rukou , už tak zmatené vědy v odlišnostech i výstupech.
    Že je věda definicí deterministickou a i populistickou , nezapomínejme.

    V druhém sledu je to interdisciplinarita právní. Bez urážky k člověku Mařikovi, ale víra v právní systém v dnešním nemravném podání, je velkou naivitou. Je vidno, že není zkušenost v přímem střetu.Též důvěra v právní teoretiky, je absurdní. Pokud v právu platí abstrakce plus touha svobodného „pána“ ( zákonodárci) , je situace kritická a dnes už ve stavu ohrožení člověka v jeho nedotknutelnosti. Né jen pouhé zákoné úpravě práv a poviností.

    Třetí a nejnebezpečnější sled je armáda sama. Naivita v tom, že nevznikají pokusy hybridní AI ve smyslu Si vs C, je vrchol vědecké ignorance.
    A že to neni možné ? Omyl, snadnější….vy snad poznáte , že vedle vás nesedi Nexus třídy alef ?
    Pozor, pozor na AI.

  8. Je naivní si myslet, že mohu ovládnout něco, co je chytřejší, než já a má větší možnosti dalšího rychlého rozvoje. Dnes možná neni, ale až se začne efektivně sama vyvíjet, už jo nezastavíme. Vítat umělou inteligenci je jako když indiáni vítali první Evropany. Z principu její vývoj zastavit nemůžeme, protože by v tomto vývoji pokračoval nepřítel a získal by převahu. Ale nakonec nás AI ovládne a většinu z nás zničí, protože jí k ničemu nebudeme. Sami jsme si prostě vytvořili svého evolučního nástupce.
    Ostatně už dnes AI do značné míry rozhoduje o dalším vývoji světa. To ona v rukách lidí pomoušejících se ovládnout svět už rozhoduje o malých zásazích do společnosti, které vedou k velkým predikovatelným následkům, jako jsou revoluce, svržení vlád, války..

    1. Umělé inteligence se nebojím, už proto, že neexistuje a za mého života zcela jistě existovat nebude.
      Čeho bychom se obávat měli, jsou sofistikované softwary – „umělá inteligence“ – v rukách lidí pokoušejících se ovládnout svět. Ale pořád jsou to jenom nástroje, lepší či horší. Není potřeba jejich výzkum zakazovat, šlo by to principiálně i bez nich. Samozřejmě je třeba být maximálně opatrný v jejich nasazování, což patrně řeší ta eurouhnijní směrnice.
      Daleko horší jsou perspektivy v oblastech biologického výzkumu. Třeba jak se paní Martina snažila zavést řeč na manipulace s genomem (možná o tom budou další části?). Tady už dnes dochází k nezvratným zásahům a manipulacím nad lidským zdravím a životem. Realizovaným především medicínsko-průmyslovým komplexem SSA a pod kontrolou největšího zla pod Sluncem – CIA. Výsledkem je posílení moci globální oligarchie a nahrabané biliony. Cenou snížení lidské imunity, v důsledku toho exploze civilizačních a autoimunitních chorob a milionů zmarněných životů. Nedávno jsme v přímém přenosu mohli sledovat jeden z posledních dílů tohoto globálního seriálu – pandemie Covid19. Není pochyb, že původcem je produkt takto zvráceného výzkumu.

      1. Myslíte, že (jakákoli) směrnice EU bude řešit nějaký skutečný problém – tedy směrem k lepšímu?
        Žádná směrnice, žádný zákon nedokáže zabránit lidské tvořivosti. Jediné, co dokáže zabránit zneužití vynálezů a objevů, je morálka, etika. Co třeba zkusit výchovu k NAP (základu anarchokapitalismu)? 🙂

        1. anarchokapitalismus ?
          Divím sa, že ešte niekto toto ovláda, a ešte chváli.
          Anarchokapitalismus je vytvorový typ NEUTRÁLNEHO systému. Teda NIČ nerozdáva. A drvivá väčšina ľudí nechce systém, ktorý nič NESĽUBUJE rozdávať.

          1. To je pravda. Ovšem aby mohl systém něco „rozdávat“, musí to (reálně mnohem víc) ukrást. A na přímou agresi je většina lidí příliš zbabělá(?). Proto si volí vůdce, kteří to udělají za ně. Nadějí lidstva je, že dospěje na úroveň (materiální a morální), kdy se kooperace bude jevit efektivnější než agrese.

          2. Podle mě, drvivá väčšina ľudí nechce systém, ve kterém by je nějaká mocná skupina mohla neomezeně okrádat, což je logické a neodvratné vyústění anarchokapitalismu.
            K citované naději lidstva se připojuji, ovšem k ní nevede cesta sobectví a chtivosti.

          3. Dobrý pokus 🙂
            Ovšem kdybyste konečně akceptoval teorém, že základem ankapu je NAP (jinak se prostě nejedná o ankap), nenapsal byste, co jste napsal.
            Egoismus je (alespoň některými) považován za motor lidského jednání. Ano, člověk chce pro sebe to dobré. To ovšem neznamená výhradně třeba hromadění majetku. Altruismus je v podstatě taky druh egoismu. To, že lidi mají potřebu pomáhat jiným, je dáno tím, že to považují za správné a mají z toho dobrý pocit. Což je pro ně osobně hodnota větší, než třeba peníze darované na charitu.
            Až lidi usoudí, že má pro ně větší osobní užitek (hodnotu) něco si koupit, než se někam plížit, stříhat plot, krást a pak se bát, že se na to přijde a pak se za rohem stydět (nebo jít bručet), pak zvítězí kooperace nad agresí. A bude to čistě z egoických důvodů.
            (Samozřejmě napřed musí mít takové materiální zabezpečení, aby hodnota ukradené věci neměla pro ně hodnotu převyšující veškerá rizika.)
            Pak je tu ovšem skupina lidí, pro které má nejvyšší hodnotu MOC bez ohledu na cokoli. Pro takové je však ideálním prostředím STÁT, naopak v prostředí privátního práva nemají možnost dominovat.

          4. Na pohádky ovčí babičky jsem už trochu starý 🙂
            Základem ankapu je majetek. Vlastně jedině u Vás jsem se setkal s takovýmhle pojetím (základem neagrese). Ale i tak to střetnutí vždycky vznikne při řeči o majetku – typicky když je zastáncům „líto“ platit daně. Tohleto zdůvodňování je jen virtuální omáčka, která má ospravedlnit asociálnost a sobectví. Ve skutečnosti je už samo vlastnictví agresí. Nota bene vlastnictví unikátního nereprodukovatelného majetku (pozemku). Když jej někdo vlastní, už jej nemůže vlastnit nikdo jiný a je mu bráněno (i násilně) v jeho užití.
            Když chcete žít bez agrese, dejte se ke Křovákům. Těm to, tuším, ještě funguje. Protože nic nevlastní. Majetek nutně plodí násilí.

          5. Jistě. Základem ankapu je majetek. To je ale snad základem každé společnosti. Rozdíl je v tom, jak se který systém k tomu majetku staví.
            Základem ankapu je svobodné nakládání s majetkem (legitimně získaným) a (pozor!) vlastním životem (po fyzické i duchovní stránce). Ankap tvrdí, že vlastnictví sebe sama a majetku je propojené, protože je-li vám odepřen majetek, nejste schopen ochránit svůj život.
            To, že jste až ode mě slyšel, že nedílným základem ankapu je NAP, není má chyba :), ale je to prostě tak. Z definice.
            Agrese je nevyprovokované (neobranné) násilí. Tím, že něco získáte do vlastnictví, třeba najdete pazourek a pak s ním opracujete klacek na boj proti medvědovi, nikomu (z lidí) neublížíte, naopak získáte nástroj pro obranu svobody nejvyšší, ochranu vlastního života. Ano, pozemek patří k omezeným zdrojům. Ale takových zdrojů je spousta. Dnes třeba elektrická energie. Čím víc roste poptávka, tím roste cena. A naopak. To jsou základy ekonomiky, na kterých stojí lidská společnost. Než na to lidi přišli, majetek si navzájem brali násilím. Pak vynalezli směnu a peníze a dost se to změnilo.
            Majetek nutně plodí násilí? I tak se to dá říct. Vlastně už to, že se narodí člověk, plodí násilí. Kdyby nebyl majetek, není co krást. Kdyby nebyli lidi, neměl by kdo (komu) krást.

          6. Přesně tak – rozdíl je v tom, jestli se systém k tomu majetku staví jako k nedotknutelné modle a cíli lidského snažení, nebo jako k nástroji k maximalizaci společenského blaha. Člověk je tvor společenský a de facto jedině ve společnosti může existovat a prosperovat (nad úrovní obyčejného zvířete). To je a musí být úhelný kámen přístupu k majetku. Privátní majetek nemůže být nepřekonatelnou překážkou společenského prospěchu. Vlastnictví je umělý společenský konstrukt, je na společnosti závislý, jedině funkční společnost je garantuje a lze si představit organizaci lidské společnosti i bez vlastnictví (viz třeba ti Křováci). Ne, že bych to preferoval.
            O nakládání s vlastním životem a tělem není sporu. To je snad jediný podstatný a reálný rozdíl mezi reálným kapitalismem a rozvinutým ankapem.

            Energie je zcela jistě neunikátní a reprodukovatelná. Pazourek méně, avšak pořád si jiní mohou najít nerozeznatelný ekvivalent. Ovšem o pozemcích toto neplatí. Když si někdo zabere konkrétní pozemek (a logicky – první, kteří si budou vybírat, si vyberou nejlepší), druzí už nemají stejnou možnost – svobodu. Co je na tom legitimního? Už jsem tu ocenil Rothbardovu koncepci smísení pozemkového vlastnictví s vlastní prací. To, myslím, je štěpná myšlenka, na které se dá postavit rovnováha individuálních majetkových svobod a společenských zájmů. Ovšem za předpokladu trvání vazby práce a vlastnictví pozemků.

            Důkazů, že majetek plodí agresi, je všude kolem hafo. Dokonce bych řekl, že je přímá úměra mezi velikostí majetku a agresí – viz SSA.

          7. Ano, je třeba vnímat rozdíl mezi majetkem a vlastnictvím. I ti křováci mají určitě nějaký majetek, ale zřejmě jej vlastní tak nějak komunitně (nechci psát komunisticky).
            Vlastnictví je jistě společenský konstrukt, protože mimo společnost nemá smysl. Robinson si určitě nedělal problém s vlastnictvím. A tím se dostáváme ke „společenskému blahu“. Jaká společnost? Jak velká? Měříme blaho nad celoplanetární společností? Jak bychom to dělali, když se lidi navzájem neshodnou ani na tom, že by se neměli navzájem vraždit? Naopak taková malá společnost – např. rodina – se vzhledem k očividné prospěšnosti pro všechny členy shodne snadno.
            A tady ankap prosazuje ideu svobody – socialisujte se kdo chcete s kým chcete, nastavte si pravidla jaká chcete, založte si mezi sebou třeba komunismus, ale naši sociální skupinu nechte na pokoji. A pro hranice mezi těmito skupinami a jejich řádem (řády) je důležité definovat rozsah vlastnictví životů a majetků dobrovolných (!) členů těchto společenství.
            Vaše idea ovšem předpokládá, že společenství je dáno nějakým způsobem shora (státem), nikoli svobodným výběrem členů. A že se v této skupině členové dohodnou (ovšem nikoli všichni, pouze většina) na ideálních pravidlech a ideálních vůdcích.
            Zásadní rozdíl spočívá v tom, že ankap (svobodně) vytváří socialisace na základě shodných idejí, naopak (ideální) demokracie těžce hledá (a pak vynucuje) přijatelná pravidla nad nesourodou společností. Vy jste tedy nucen (a mě k tomu nutíte též), abych se socialisoval třeba s Fialou, Rakušenem a Jurečkou. Věříte, že až nastane čas, oni se přizpůsobí Vám (protože jste přesvědčen, že Vy máte pravdu). Mě ovšem stačí, ať se mi nehrabou do života. Mezi sebou ať si klidně lžou a podvádí, když je to baví. Co myslíte, která cesta je etičtější?
            K těm pozemkům – jasně, když budete chtít hektarový pozemek na Václaváku, máte smůlu, předběhli Vás. Ale to neznamená, že byste si nemohl pořídit jiný pozemek. Stejně tak když budete toužit po krásné a inteligentní soudružce (jako je třeba MPA), máte smůlu, je zadaná. Zbyde na Vás třeba jen Lollobrigida.
            Důkazů, že majetek plodí agresi, ja hafo(?). Ovšem je otázka, zda se jedná o korelaci či kausalitu. Nezapomeňte, že všechny „důkazy“ čerpáte z prostředí státu. V privátním prostředí je budete hledat podstatně hůř.

          8. Takže – když se shodneme, že vlastnictví není nic přirozeně samovolně existujícího, že je společenským konstruktem, nemělo by být už těžké učinit závěr, že nemůže být prioritním, výchozím úhelným kamenem. Že prioritou je společnost a vlastnictví je v ní odvozeným, závislým parametrem. Když se společnost shodne, klidně by je mohla zrušit.
            Jak velká by měla nebo mohla být společnost jsem už jednou psal. Přirozeně vzniklá, obsazující nějaké ucelené území, co možná homogenní a v zásadě schopná se mezi sebou domluvit. V současnosti se jeví optimální využít historicky vzniklých národních států.
            Říkáte – „naši sociální skupinu nechte na pokoji“. Nevidím v tom velký problém 🙂 Vaše skupina hlásá, aspoň teoreticky, velice sympatické ideje (svobodu, neagresi). Stačilo by asi, aby si nedělala nelegitimní nároky na pozemkové vlastnictví na území společnosti, neprofitovala bez přispění ze společenského prospěchu a mohlo by to fungovat. Každopádně by ale bylo lepší, kdybyste si svou utopii odletěli vybudovat někam na Mars 😀

          9. Až na to Vaše závěrečné popichování 🙂 se docela shodneme.
            Když se společnost shodne, klidně může vlastnictví zrušit – vždyť to říkám od začátku. Třeba uvnitř rodiny (např. té mojí) si navzájem na žádné „soukromé“ vlastnictví nehrajeme. Nebo třeba kibucy v Izraeli to mají nějak podobně (neznám to přesně). Ale pozor! Mezi dvěma společenstvími, kdy každé má jiná pravidla, musí být jasná hranice. Jinak to nebude fungovat. Takhle přesně je to dnes nastaveno mezi státy.
            Když se vrátíme k základům, principům (pravda zatím teoretickým), „má“ společnost, narozdíl od „vaší“, si rozhodně nedělá žádné nároky na majetek (pozemkové vlastnictví) „vaší“ společnosti. „Moje“ společnost o žádný nezasloužený profit z produktů „vaší“ společnosti ani náhodou nestojí. Pokud bychom o nějaké „vaše“ produkty stáli, zašleme „vám“ poptávku případně objednávku a SVOBODNĚ dohodnutou cenu zaplatíme.
            Problém je v tom, že „vy“ „nás“ násilím cpete do spolupráce s někým, s kým „my“ spolupracovat nechceme.
            S tím Marsem to docela sedí, ovšem až prokážete, že Země patří výhradně „vám“.
            Ještě k té optimální velikosti společnosti. Z pohledu demokracie se může jako optimální jevit historický stát, či národní stát, jak libo. Z pohledu ankapu ani náhodou, neboť tím porušíte NAP – základní princip ankapu.

          10. „My“ „vás“ do žádné spolupráce, natož násilím, necpeme. Myslíme to s vámi dobře a proto bychom vám chtěli dopřát svět, kde se můžete realizovat a kde to nepochybně může, aspoň zpočátku, fungovat – Mars 🙂
            Zajisté dosáhnete skvělých výsledků, o tom se nedá pochybovat 🙂
            To byste si přece měli taky přát. Abyste oddělili systémy a ani třeba nechtěně nečerpali nějaký nezasloužený profit. Zatím je to totiž na tomto světě tak, že tu není jeden jediný normální civilizovaný člověk, který by celou svou existencí nezávisel a neprofitoval z toho, co před ním vybudovaly předchozí generace – ve společenské dělbě práce, kterou se člověk liší od opice.
            Berte to třeba tak, že tato planeta je už pro vaše účely nevratně zkažená (pokud se ovšem nějak nevyhubí lidstvo).

          11. Beru, ale zkuste uznat, že si trochu odporujete.
            Do ničeho „nás“ necpete? A co „váš“ bolševický princip, základ demokracie, že větší bere a menšinu nacpeme tam kam chceme?
            Že „nám“ chcete dopřát vlastní svět (Mars), se zase hooodně blíží praxi vašich oblíbených SSA, kde kolonisté mírumilovně dopřáli domorodcům sqělé rezervace (s dostatkem ohnivé vody a neštovic).
            Na jedné straně mluvíte o světě, kde každý jedinec profituje z práce předchozích generací. Na druhou stranu trvale a zásadně zpochybňujete přechod vlastnictví z jedné generace na druhou.
            Ale dost srandy, zkusme praktický příklad.
            Máte společnost (definovanou třeba národností nebo historickým vývojem), kde jedna skupina chce daně používat na stavby silnic, elektráren, sociální systém ap. Pak je tu druhá skupina, která chce daně používat na omezování dopravy a podporu jakýchsi divných vehiklů, na zavírání elektráren a podporu slunečníků, měsíčníků a větrníků, podporu průvodů chlapů s pavím pérem v řiti ap.
            „Můj“ systém si s problémem hravě poradí, a to bez použití násilí. Co udělá „váš“ systém?

          12. Jak se říká – za dobrotu na žebrotu. Člověk „vám“ chce pomoct a dočká se akorát nálepky bolševismu 🙂
            Na Mars jenom kdybyste chtěli 😉
            Základem demokracie není bolševický princip (samozřejmě hrozí, že by ji mohl ovládnout; tomu musí zabránit jednak „Vaše“ mentální dospělost společnosti, jednak kvalitní základní zákon). Bolševici zneužívají dočasně získané moci k jejímu trvalému držení, odstraňování společenských zpětných vazeb a práv občanů a svévolnému ovládání společnosti ve prospěch svých zájmů. V demokracii nic takového není možné. Každá většina je zásadně a systémově revokovatelná a pomíjivá a rozhodně nemůže bez vážného důvodu narušovat ústavně zaručená (proti dnešku posílená) individuální práva občanů, samozřejmě včetně a především menšin. Přijímaná rozhodnutí jsou na bázi nezbytnosti a minimálního společného základu, ideálně konsensuální. Docela mi to evokuje fungování SVJ. Dře to, nejsou všichni spokojení, ale jde to a musí to jít.
            Já tedy rozhodně obecně nezpochybňuji „přechod vlastnictví z jedné generace na druhou“. Jenom kladu překážky „nadměrné“ koncentraci majetku (která sama o sobě ohrožuje demokracii). Především ale ohledně pozemkového vlastnictví, jak jsem už opakovaně uváděl. Metodami progresívního zdaňování a – ano – i progresivní dědické daně.

            Ve Vašem příkladu – „Váš“ systém si s problémem „hravě“ poradí – soudržná společnost se rozpadne a zbude banda asociálů, než ji ti dravější a schopnější přetvoří ve „standardní“ společnost. Co udělá „můj“ systém je celkem jasné – druhá skupina pravděpodobně neprosadí prakticky nic, u první skupiny bude záležet na výsledcích. Pokud většina nazná, že jsou s tím dobré zkušenosti, bude mít tendenci s tím pokračovat (když na to bude). Protože se všichni budou mít mnohem lépe, než dnes (ubude výdajů na zbrojení, evidentní parazity, evidentní výdajové excesy a korupci), bude pravděpodobně ochota investice podporovat, zpětnou vazbu zajistí nutnost zvyšování daní, které by v blahobytné společnosti postihovalo rovnoměrněji každého. Násilí nula (spravedlivé zdanění nepovažuji za násilí).

          13. Bolševik/bolševismus je – jak jistě víte – z ruského bólše (víc). Tedy jestliže většina rozhoduje a menšina se MUSÍ podřídit, jedná se dle slova smyslu o bolševismus. Uznávám, že časem se význam slov „posouvá“, například liberalismus odvozený od významu slova „svoboda“ dnes svobodu potírá a původní liberalismus se musel přejmenovat na libertarianismus.
            Nechme to být.
            Pojďme k tomu příkladu. Jedná se o naprosto reálnou situaci. Poněkud mě překvapujete, že naše soužití s Fialou a spol. označujete jako soudržnou společnost. Budiž. Kdyby zázrakem ze dne na den zavládl „můj“ systém, netuším, proč by měla nastat nějaká vláda (či nevláda?) asociálů. Dle podstaty ankapu by naopak vznikly dvě homogenní velice socialisované skupiny, které by (opět dle principu NAP) mírově žily (každá jinak) vedle sebe. Dnes to máte obdobné třeba mezi S a J Koreou.
            Kdyby ze dne na den zavládla (Vaše) ideální demokracie (reálná vláda lidu), tyto dvě skupiny by mezi sebou soutěžily, kdo má větší sílu (koho je bólše). Když vyhrajete Vy, donutíte (silou) ty druhé, aby platili daně na vaše silnice a elektrárny, přestože oni je nechtějí. Kdyby vyhráli ti druzí, donutí Vás, abyste jim platili péra v řiti a podobný cirkus. Kdo jsou oni, aby vás k tomu nutili? Ale stejně tak – kdo jste vy, abyste jim bránili se realizovat dle jejich ideálů?
            Jak byste chtěl zařídit, aby „práva“ (spíš bláznivé požadavky) menšin, byly zaručeny, když jsou v protikladu s „právy“ (požadavky) většiny?
            Takže znovu – můj systém = NAP, váš systém = násilí. Který systém je morálnější?

          14. Nemusíte mě vyučovat z bolševismu. Bolševik rozhodně není příslušník nebo zastánce momentální většiny. Bolševik je ten, kdo tu momentální většinu, nebo to ani nemusí být většina, prostě momentální moc či převahu konzervuje a snaží se ji držet trvale, bez ohledu na to, že už třeba většinu ani nemá. V krajním případě násilím. Příkladem je například pětidemolice, v globálním měřítku SSA.
            Ve skutečné demokracii tomu brání kvalitní základní zákon a systém (skutečná nezadatelná lidská práva, přímá demokracie, instantní spravedlnost, odvolatelnost zástupců, omezené pravomoci zástupců, správců). Samozřejmě v nějakém konkrétním případě se aktuální menšina musí podřídit rozhodnutí většiny, ale je to na bázi nezbytnosti a ve spravedlivém systému, bezdůvodně nezvýhodňujícím jedny oproti druhým. I ta menšina má mechanismy obrany, zajištěnu svobodu slova a jednání, možnosti revokace. Příště může být většinou. Vím, že to zní blbě, ale skutečná demokracie musí být prodchnuta duchem humanismu, dosahování konsensu a celospolečenského blaha (nikoli asociálním pachtěním se za soukromým majetkem). Takže kdyby někdo třeba chtěl „zadupávat“ nějakou aktuální menšinu pro její případně mylné názory nebo jednání, „automaticky“ by byl společností odstaven od, řekněme, vlivu. Ta „Vaše“ mentální dospělost společnosti by nepochybně byla potřebná.

            A nechte už toho „fackování“ fialovým hnusem. Současný systém NENÍ demokracií, to je snad naprosto zřejmé. Je to zjevně zcela oligarchický systém vlády, která imituje některé demokratické mechanismy, ovšem v tak vykostěné podobě, že ty bolševiky nelze od moci odstavit. A vedlejším efektem je degradace vnímání demokracie v myslích debilizovaných obyvatel (tím, že je šířena vrcholová dezinformace, že to, co máme, je demokracií). V případě naší země tu navíc ani nemáme „vlastní“ vládnoucí oligarchii, jsme bezmocnou kolonií.

            Nemá valný smysl srovnávat , například co se týče morálky, s demokracií ten „Váš“ systém, který ani teoreticky nemůže v uzavřeném systému dlouhodobě fungovat. Mluvíte o svobodě – ale už ve zcela principiálních základech „Vaší“ společnosti je nereverzibilně drasticky omezována svoboda těch „co přijdou po nás“. Když zdroje jsou již rozděleny, ovládnuty a není žádná možnost revokace. Co je na tom morálního? Je to jenom (líbivá) myšlenka individuální svobody, samostatnosti, nezávislosti, zbavení nutnosti domluvit se s ostatními členy společnosti. V pozadí chamtivost, neochota se dělit o profit s méně úspěšnými či méně šťastnými, asociálnost. Je to vlastně druh autismu 🙂

          15. Bolševismus – vláda většiny (význam slov). Samozřejmě je možné tyto významy posunovat – o tom už byla řeč (viz „liberální demokracie“).
            Každá momentální moc se snaží moc udržet. Opět – v ankapu to ničemu nevadí, v demokracii to NEVYHNUTELNĚ vede k fašismu/oligarchismu.
            Samozřejmě chápu, že Fiala není „vláda lidu“. Ale to vy jste tvrdil, že „soudržná společnost se rozpadne“. Když nemyslíte tu dnešní, tak kterou? Tu utopickou ideální demokracii, nebo můj utopický ankap? Takhle se můžeme trumfovat donekonečna. Odrážet se musíme z reálu, a tím je fialový hnus.
            Ve skutečné demokracii brání „bolševismu“ (radši to dám do úvozovek) základní zákon(?). Nenechte se vysmát! Základní zákon demokracie říká, že většina (ať dobrá či zlá, ať chytrá či hloupá, ať spravedlivá či nespravedlivá) má pravdu! A nějaké střídání pravd? Zase jen jedna pravda (teď třeba ta druhá) přetlačí jinou pravdu. Jak chcete „konsensem“ protlačit pravdu v dilematu, zda se má táhnout na Moskvu či na Brusel? Potáhnete s (nějakým skutečně demokratickým) Fialou na Rusa?
            NAP nemůže v uzavřeném systému dlouhodobě fungovat? Co myslíte uzavřeným systémem? Když Varšavská smlouva a NATO vedle sebe fungovaly, přestože si o sobě myslely to nejhorší – ale navzájem na sebe reálně neútočily? Proč by společnost „normálních“ lidí nemohla mírumilovně fungovat vedle společnosti bojovníků proti uhlíku, když by na sebe navzájem neútočily? Jak mezi takovými vyhraněnými postoji chcete dosáhnout konsensu?
            Uznáte aspoň, že „my“ bychom nechali „vás“, ať si děláte mezi sebou co chcete, když to samé dopřejete nám? Kdežto vy jako nositelé pravdy smíte (musíte) bojovníky proti uhlíku demokraticky zadupat do země, načež se sami v rámci „principů demokracie“ odstavíte od moci, protože kdo chce „nějakou aktuální menšinu pro její případně mylné názory nebo jednání zadupat, automaticky by byl společností odstaven od, řekněme, vlivu“?
            Omezování svobody těch co přijdou po nás? A to jako jak? Vždyť my už budem dávno chcíplí! Ať si oni uspořádají společnost nejlíp jak to dokážou! Pokud se civilisace zdravě vyvíjí, každá generace zanechá té následující víc, než tomu bylo o generaci dřív. To jen dnešní „degenerace“ zavádí a oslavuje „nerůst“! Za to rozhodně nemůže kapitalistické vlastnictví! Není možnost žádná revokace vlastnictví? V systému volného obchodu, nákupu a prodeje, poptávky a nabídky? To jako fakt? Nikdo nedrží majetek na věky! Nikdo si jej nevezme do hrobu!
            Nutnost domluvit se s ostatními členy společnosti je absolutní nesmysl! Už Vás vidím, jak spolupracujete s Grétou. Jediná mírová cesta je domluvit se s těmi, se kterými to jde (protože se prostě na té jedné nebo více věcech shodneme) a ostatní necháme na pokoji, ať si mezi sebou dělají co chcou. Od nich chceme jen jedno – ať se do nás neserou.
            Co je chamtivost a co zdravý egoismus? Jestliže já něco chci, a nejsem schopen to vytvořit sám, musím kooperovat s někým druhým a to tak, aby to bylo výhodné pro oba (jinak samozřejmě k žádné kooperaci nedojde). V důsledku to znamená, že můj egoismus je prospěchem pro mě, ale i pro vás. To je motor lidské společnosti. Chamtivost – chamtivost mysli – je to, když chci někoho mocí mermo předělat k obrazu svému. Jsem chamtivý po jejich duších – jako Koniáš, když šel po kacířích.
            A na závěr pro usmíření 🙂

          16. Tak vidím, že jsme se zase dostali na konec našeho tradičního kafemlejnku. Bylo na čase. Dvacet otázek v jednom příspěvku, to už fakt nejde 🙂
            Akorát nevím, jestli to tak blbě vysvětluju, nebo jste tak natvrdlej (popřípadě vtipálek) 🙂 Dyť je to jasný jako facka 😀

            Na závěr jste mě fakt pobavil, že vlastně je všechno v tom ankapu cajk, když nemajetní si od těch majetných přece můžou ten majetek koupit 😀

            P.S. Aspoň si pro případné příští naštudujte, co je to bolševismus (opravdu to není vláda většiny) a otevřený/uzavřený systém (soustava) 😉

          17. Jako jo, přesvědčeného nepřemluvíte. I když jste napsal tolik protimluvů a na otázky už nereagujete (uznávám, v diskusi pod článkem na netu je to problém). To byzme si mohli pořídit vlastní diskusní klub. S Vámi mám aspoň jistotu (doufám), že byzme se nechytli pod krkem, ale spíš si spolu dali kořalu.
            Že chudí si koupí majetek od bohatých. Ano. Základní politický problém. Kapitalismus vs. socialismus. Tohle tady fakt nevyřešíme.
            Význam názvů a jmen politických či společenských systémů a směrů nemá moc smysl studovat, protože se mění podle aktuální politické situace (třeba „krajní pravice“). Na rozdíl od definic technických.
            Otevřený a uzavřený systém – technicky je to snad jasné. Politicky mi to můžete příležitostně vysvětlit (přiznávám, že politologii jsem nestudoval).
            Mějte se fajn. 🙂

          18. Kdybyste napsal věřícího, bylo by to asi lepší.
            Kořalu snad né, mám s ní špatné zkušenosti, pivo by nestačilo? 🙂
            Taky jsem politogii neštudoval. Ovšem nemyslím, že má valný smysl debata, ve které se diskutující neshodnou na základní terminologii. Máte ale trochu pravdu. Politické termíny se vyvíjí a není to vždycky řízená manipulace, prostě se vyvíjí společnost a s ní se některé významy posouvají. To se asi může týkat významu „pravice“ (což je termín, řekl bych, poněkud relativní) ale asi ne těch úplně elementárních termínů, jako svoboda, rovnost, spravedlnost, demokracie. Pokud jde o bolševismus, já na něj jsem nezdravě citlivý. Neboť razím toto označení i pro pohůnky nynější oligarchie. Striktně vzato, jde o historický termín, který dnes pozbyl jiného smyslu a v podstatě nemůže být jinak adekvátně přesně aplikován. Ovšem je to termín chytlavý a lidé jej používají, pohříchu v té prvoplánové formě, kterou jste použil. To mi přijde líto, poněvadž to věcně ani historicky neodpovídá (Wikipedie praví, že i v době vzniku termínu bylo bolševiků méně, než menševiků, moci se ujali aktivismem a násilím). A já už jsem takový pitomec, že se snažím jít po podstatě, neklouzat po jevové stránce. A taky se mi ten termín líbí a vidím, že má velké uplatnění v našem nedemokratickém systému, zřejmě proto, že se vnitřně velmi tomu historickému podobá. Takže holt vleču do kopce svůj sisyfovský balvan osvěty a jsem za to po zásluze potrestán.
            Od technického termínu uzavřená soustava se (samozřejmě nepřesně, protože společenské „vědy“ jsou takové fluidní) dá obdobně odvodit, že v uzavřeném společenském systému je konečné množství hmoty, tedy aplikovaně pozemků, surovin, přírodních zdrojů. (Naproti tomu – energie je dodáváná Sluncem zatím prakticky neomezeně.) A pokud tedy lidstvo neovládne vesmír (čemuž osobně nevěřím, respektive pro nás dnes je to fakticky nereálné), platí to pro Zemi a její civilizaci. Pokud neustále stoupá počet lidí na Zemi, logicky průměrný podíl „hmoty“ na jednoho klesá. Ovšem absolutní vlastnictví se zas tolik nemění, respektive u bohatých dokonce neustále roste, takže roste i majetková nerovnost, což má neodvratné následky i na reálnou svobodu každého jedince. V otevřeném systému (respektive i uzavřeném, pokud by ale bylo „málo slimáčků na moře kapustičky“) by ten problém nebyl. Až mně vysvětlíte, jak tento rozpor vyřeší ankap, stanu se jistě přesvědčeným stoupencem (jinak pěkného a atraktivního) libertarianismu 🙂
            Do té doby se taky mějte pěkně 🙂

          19. Docela mě potěšilo, že jsme se dostali (tedy Vaším přičiněním) k termínu „osvěta“. Jedinec těžko může pro prosazení svého „světonázoru“ dělat něco víc. Rozhodně lepší přístup než oraginizovat revoluci, atentáty apod. Já se sám osobně považuju spíš za přicmrdávače, na promyšlenou osvětu nemám disposice. V tomhle spoléhám na Rothbarda a spol.
            Ano, definovat si rozsah systému je základ. Pokud se bavíme o Zemi, je omezení na množství hmoty, případně „přísun“ energie jasný.
            Ale! Lidstvo ještě ZDALEKA neobjevilo veškeré zdroje Země. Jejich rozsah se z pohledu dnešního člověka zdá nekonečný (i když se vyhrožuje koncem uhlí, ropy apod., vždy se najdou další ložiska). Existují obrovská území, kde člověk ještě ani nezahájil pořádný průzkum. A růst počtu obyvatel? V Evropě všichni brečí nad nízkou porodností. A to zatím nemluvíme o vědeckotechnickém pokroku. Před pár sty let bylo pro uživení lidstava potřeba tak padesát procent sedláků (cucám z prstu). Dnes stačí pět procent a zlomková plocha. Až se přijde (jako že se jednou přijde) na efektivnější využití primární energie, „omezené“ zdroje se budou zdát neomezené. Pak i ten Mars a jeho zdroje budou dostupnější a uzavřená soustava se poněkud pootevře.
            Rád jsem jsem si s Vámi pokecal 🙂

          20. P.S.:
            Aby k tomu ovšem mohlo dojít, musíme napřed poslat všechny ty „nerůsty“ doprdele.

        2. To si určitě nemyslím. Jenom to komentuju, když o tom byla řeč. Třeba ta směrnice zavádí „umělou inteligenci“ do europatlamentu, aby se zvýšil průměr IQ posranců, co já vím? Nevím a mám hluboký odpor k tomu, to zjišťovat. Ale to, co jsem napsal, mi přijde nejméně škodlivé z toho, o čem by to mohlo být.
          K Vašemu návrhu – pochopitelně si nemyslím, že by anarchie či kapitalismus, natož jejich slepenec, zlepšovaly morálku, takže bych to ani nedoporučoval 🙂

          1. Ono je to naopak. Nikoli důsledkem, ale předpokladem (anarcho)kapitalismu je mentální „dospělost“ společnosti. Naopak to nefunguje (ani nemůže).

          2. „Bolševici zneužívají dočasně získané moci k jejímu trvalému držení, odstraňování společenských zpětných vazeb a práv občanů a svévolnému ovládání společnosti ve prospěch svých zájmů. V demokracii nic takového není možné.“ To myslíte vážně? Vypadá, že na tom Marsu žijete vy, jinak si tenhle vás závěr nedovedu vysvětlit…

      2. Počas CovidTeroru som dostal 2x SMS z ministerstva, ktorou mi udelili 2 týždňové domáce väzenie BEZ akéhokoľvek uvedenie spáchaneho zločinu. Nebyť napichnutý NEBOL ZLOČIN.
        Obviňovať systém SMS správ by bolo fakt hlúpe.
        Najnebezpečnejším zločincom je vláda – ktorú však podporuje väčšina poddaných.

      3. Vlk :
        „drvivá väčšina ľudí nechce systém, ve kterém by je nějaká mocná skupina mohla neomezeně okrádat,“
        – a preto chcú demokraciu !!!! VTIPNÉ.

Napsat komentář